Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Končící trenér Vajgel: Jezdit na tréninky z donucení, to mě nebavilo

 
čtvrtek, 16. listopadu 2017, 13:37

Pavel Vajgel má ani ne ve 30 letech před sebou ještě celou trenérskou kariéru. Po etapách u mládeže si poprvé zkusil dospělý fotbal v TJ Slavoj Ledenice. Tým trénoval v I. A a letos v I. B třídě, ale po podzimní části sezony překvapivě skončil. Důvody a další zajímavosti zmiňuje v rozhovoru pro Jihočeský fotbal.

Slavoj Ledenice jste převzal před dvěma roky. Co vás zlákalo?
Tým jsem převzal po panu Vítovcovi v době, kdy hrál I. A třídu. Když jsem dostal tuto šanci v dospělém fotbale, měl jsem za sebou pět let působení v mládežnických kategoriích SKP České Budějovice. Lákalo mě to zkusit, i když jsem měl obavy hlavně z toho, jak to vezme kabina. Měl je přijít trénovat jejich bývalý spoluhráč a ještě takhle mladý… Nicméně kabina pracovala výborně a musím říct, že v tomto ohledu fungovalo vše na jedničku. Angažmá v Ledenicích mi dalo zase jiný pohled na fotbal. Dospělý fotbal je hodně odlišný od toho mládežnického. Jedná se o velký skok. Jak pro hráče, tak pro trenéra. Naučil jsem se jednat s kabinou trochu jinak než u SKP. Je zde třeba respektovat přirozené vůdce a zapojit je do komunikace. Ať už jsou to starší nebo mladší hráči. Snažil jsem se ke každému najít svůj přístup a myslím, že to fungovalo.

Udržet se v I. A třídě se vám nepovedlo. Moc k tomu ale nechybělo…
To je pravda a dodnes mě to mrzí, protože nám chybělo pár bodů, abychom soutěž zachránili. V I. B třídě jsme v nové sezoně začali špatně a možná došlo k drobnému podcenění. Body jsme moc nesbírali. První podzim po sestupu byl víceméně průměrný. Potom přišel katastrofický začátek jara, kdy jsme nevyhráli snad pět nebo šest zápasů v řadě. Tenkrát jsem byl hodně zoufalý a zkoušel jsem vše možné, jak to změnit. Věděl jsem, že většina proher byla o jednu branku, a že se to časem otočí. Ale ten zmar byl velký. Potom se to z ničeho nic otočilo a my jeli jak válec. Skončili jsme nakonec pátí, což nebyl špatný výsledek.

Letošní podzim nebyl podle předsezonních cílů. Proč?
Před letošní sezonou jsme chtěli hrát o bednu. Ale nevyrovnané výsledky nás rychle vyvedly z omylu. Nedařilo se nám proti potenciálně slabším týmům. Možná byla chyba v motivaci z mé strany, ale se vším respektem k těmto týmům jsme měli bodovat proti celkům jako Chvalšiny nebo Olešnice. To se nám nepodařilo.

Na druhou stranu jste dokázali porazit top týmy soutěže.
Soutěž je hodně vyrovnaná a je to trochu paradox, že jsme body sbírali právě proti silným celkům z čela tabulky. S týmy u dna jsme bodovat nedokázali. Podle mě se kluci dokázali proti Klikovu nebo Nové Vsi prostě vybičovat k super výkonům. Za celou sezonu jsme nevyhráli dvakrát v řadě. Neudělali jsme žádnou šňůru a nedostali se do laufu. Každý zápas jsme hráli v jiné sestavě, protože byl nedostatek hráčů. S tím souvisela i upadající tréninková docházka. Například letní příprava nebyla prakticky žádná, i když jsme tam sehráli dobré utkání, tak kluci neměli moc natrénováno a bylo to pak znát. Podzim jsme tedy zakončili na osmém místě.

Po podzimu jste ohlásil nečekaný konec. Proč?
Můj konec možná překvapivý je, ale já jsem už před koncem loňské sezony mluvil s vedením klubu, že je třeba udělat razantní kroky k obnově hráčského kádru a další provozní věci. Měli jsme dohodu, že pokud se určité věci nebudou řešit, tak spolupráci ukončíme i dřív. Přesto, že se nic nedělo, jsem kluky nechtěl nechat v půlce rozehrané části sezony. Přes letní pauzu se bohužel neudálo prakticky nic. Nepřišel žádný nový hráč, naopak někteří hráči skončili. Po několika schůzkách během roku jsme se s vedením dohodli, že již nebudu pokračovat. Trénování šesti lidí jednou do týdne není styl, jakým bych chtěl vést tým. Fotbal mě v tu chvíli přestával bavit a kluci to na mě museli poznat. Upřímně se takto nedá vést žádný tým, když na tréninky jezdí člověk z donucení.

Když diváci přišli na zápas, postrádali hráče na lavičce. Co se stalo?
V průběhu podzimu se nám někteří další kluci zranili a důsledek byl takový, že jsem měl prakticky nulové možnosti ovlivnit sestavu pro zápas. Přišlo mi 13 lidí, z toho byli dva brankaři a jeden hráč po zranění. To potom akorát rozdáte dresy a řeknete, kdo kde bude hrát.

Ve fotbalovém prostředí zůstanete? Co máte v plánu?
Fotbal mám hrozně rád a určitě u něj nějakým způsobem chci zůstat. Parta kluků v Ledenicích je unikátní. Nic jiného jsem nikde jinde nepoznal. Ti kluci fungují perfektně, jsou skvělá parta. Vždyť většina týmu nastupuje přes zimu v soutěži sálovky za Leges. Kabina zde je prostě parádní. Velkou měrou se o to také zasloužili manželé Krofiků, kteří bohužel u týmu také skončili. Ti dva tvořili perfektní prostředí pro hráče i pro trenéry. Jejich servis možná nemají hráči ani v lize. Zastali obrovské množství práce. Nahradit tuto dvojici bude složitější než trenéra. Pokud přijde nabídka na trénování, budu o ní přemýšlet. Přemýšlím také i o variantě začít opět hrát. Po těch pár zápasech za Ledenice jsem zjistil, že mě to hraní pořád baví a možná také trochu chybí. Uvidíme během zimy.

Napsal(a) Michal Heřman | Foto Michal Heřman
 


 
Reklama