Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Muž kola Miroslav Suchan se těšil na konec podzimu. Přes zimu se dáme dohromady, říká

 
pátek, 24. listopadu 2017, 10:32

Podzimní sezona bývá po krátkém letním volnu velice dlouhá a náročná. Všichni hráči si hrábnou až na dno svých sil, leckdy ani nestačí doléčit svá zranění. Prostě není čas nebo chybí lidi, kteří na tom jsou i mnohem hůř. V podobné situaci se ocitl i čimelický Miroslav Suchan (26 let). Před utkáním s Hlubokou ho zlobila noha tak, že málem nenastoupil. Nakonec se nechal přemluvit a svými dvěma góly otočil skóre ve prospěch Sika. I díky své obětavosti a střeleckému umění byl zvolen Mužem kola.

Proti Hluboké jste museli nastoupit v dost oslabené sestavě. Řádily choroby? Ostatně zranění váš tým provázela celý podzim. Nebo se mýlím?
Ano, je to tak. Ze základní sestavy nám chybělo asi sedm až osm lidí. Ale u nás je to vždycky tak, že když jsme v takovém stavu, tak se spíš semkneme a podáme lepší výkon, než když máme plnou střídačku hráčů, kteří mohou podat stejný výkon jako ti, co v základu hrají. Choroby ani v týmu žádné nebyly ale spousta zranění a někdy i dovolené.  Takže si myslím, že na žádný zápas na podzim nebyla tak nějak ideálně stoprocentní sestava, kterou bych asi já viděl.

První poločas nebyl pro vás příliš šťastný. I přes tento handicap jste si vytvořili několik slibných příležitostí, které jste pohříchu neproměnili. Za to vás potrestal Čermín svým gólem.
To je pravda. Řekl bych, že celý poločas jsme byli lepší jak herně, tak i více na balonu. Dostali jsme se i do několika šancí. V jedné příležitosti jsem byl i já, kdy David Varhan utekl ze strany a dostal se k zakončení. Brankář vyrazil balon kousek ode mě a bránícího hráče a chybělo opravdu málo, abych zakončil vyraženou střelu, ale ve vápně na terénu jaký byl, se bohužel moc odrazit nedalo. Pak jsme dostali takový hloupý gól, po přetaženém centru nám dal branku Čermín.

To asi bolelo. Co vám poradil trenér do druhé půle?
Řekl nám, že vůbec nehrajeme špatně, a že musíme být trpěliví. Že naše šance přijdou, jen musíme nadále bojovat a makat jako v první půli. Tak jsme do toho šlápli a zaslouženě jsme zápas otočili. Myslím, že i díky tomu jsme si dokopnout užili o to víc.

Bylo vidět, že to pomohlo, proměňování příležitostí jste se ujal vy a dokázal jste skóre otočit. Dva poslední podzimní zásahy musely zahřát duši i v tom chladném počasí. Určitě potěšily i ty, kteří vám k nim pomohli.
Určitě, ale to že jsem dal dva góly, nemění nic na tom, že jsme bojovali a vyhráli jako tým. Fotbal je přeci kolektivní hra. Před prvním gólem utekl Václav Hegenbart po levé straně, nacentroval na Pavla Pávce, který mi posunul balon, a já jsem zakončil do prázdné branky. I když jsem slávista, tak těmto gólům říkám, že jsou to takové Lafatovské. (smích)  Druhý gól byl po rohovém kopu, kdy se balon dostal ke Zdeňkovi Pšeničkovi a ten mi přistrčil k levé straně a já jsem zakončil pod břevno. Byl to docela hezký gól. Ale bez spoluhráčů by žádné góly nebyly. Tím pádem polovina úspěchu jde i za nimi.

Stejně na tom musel být i doyen vašeho týmu Jaromír Zelenka, kterému se v brance daří jako zamlada.
Je obdivuhodné, že v tolika letech dokáže v bráně předvést to, co předvádí. Upřímně, myslím si, že v tolika letech já už fotbal hrát nebudu. Takže klobouk dolů.

Vítězství nad Hlubokou určitě vylepšilo náladu na dokopné, i když jste si bezesporu stav podzimní tabulky představovali jinak.
Dokopná byla super, i když jsem se dokázal zbořit docela brzo, že jsem nebyl schopen jet s klukama ještě na druhé kolo do Písku na párty. Tak myslím, že i beze mě si to užili. K tabulce si myslím, že na to, v jakém složením, a k tomu, že jsme opravdu nikdy nebyli v plné sestavě, podzim s pětadvaceti body není zase tak špatný. Určitě když si vzpomenu na zápasy, které jsme mohli vyhrát, třeba v Táborsku, nebo i s ostatními, tak jsme v klidu mohli mít pětatřicet bodů, a byli bysme taky jinde. Ale je to fotbal, a máme před sebou celé jaro. A myslím, že vůbec v soutěži nehrajeme druhé housle. Na jaro se nám vyléčí spousta hráčů a věřím, že uděláme mnohem více bodů, a budeme pomýšlet na vysoké postavení v tabulce.

Váš bratr Honza nastupuje v divizi za Soběslav. Když se potkáte, rozebíráte vaše zápasy, nebo raději mluvíte třeba o Lize mistrů?
Nastupuje pravidelně v Soběslavi, které se v první polovině podzimu dařilo. Teď přišla nepříjemná šňůra bez bodu, ale myslím, že to na jaře prolomí, a budou v klidu ve středu tabulky. Je to kvalitní mužstvo a tipuju, že se záchranou v divizi nebudou mít žádný problém. O zápasech se bavíme často, jak probíhaly, šance které byly, i jak se nám hrálo. Ligu mistrů budeme probírat až příští rok, až budeme sledovat Slavii.

Podzim byl určitě velice náročný a každý se už těšil na jeho konec. Většina z vás si bude určitě lízat rány, které během soutěže utrpěla. A konečně bude čas i na pořádné doléčení těch, na něž během podzimu nebyl čas. A hlavně volné soboty a neděle.
Určitě ano. Já sám budu léčit kotník a palec, který mám ještě ze zápasu s Milevskem pohmožděný.  Na zápas s Hlubokou jsem ani neměl být a neměl hrát. Na tréninku jsem ani nemohl s tou nohou zakončit, ale trenér Tomáš Smrčina mě přemluvil, a tak jsem si nohu zatejpoval a do zápasu nastoupil. Já jsem ale rád za prostor, který ke hře dostávám, a jsem za něj rád. V Milevsku, kde jsem byl, jsem bohužel prostor nedostal, a tak jsem rád, že hraju právě za Čimelice. Nicméně zranění se týká nejen mně, ale i ostatních kluků, a je dobře, že teď bude čas se dát dohromady, abychom na přípravu byli fit.

Jak dlouho to slastné volno bude trvat, Kdy vás zase trenér zapřáhne?
No, minulou přípravu jsme začali třináctého ledna, tak ani nevím, kdy začneme na jaro trénovat. Přál bych si, aby to bylo co nejdýl, protože co se týče zimní přípravy, tak s tou nejsem moc kamarád. Tréninkovou docházku mám na výbornou, ale nikomu se nechce běhat v zimě, že? (smích)

Napsal(a) Milan Šíma | Foto Jan Škrle